Zákaly ve sklivci
Jak se sklivcové zákalky projevují
Zákalky se objevují v různých formách. Jsou to velmi malé tečky, pavučinky nebo čmouhy poletující před okem. Má je většina lidí. Problémem se stanou v okamžiku, kdy jsou pozorovatelné při jakýchkoli světelných podmínkách a když se často dostávají do centrálního zorného pole. Nejvíce pak obtěžují při slunečném dni proti modré obloze a také v zimě, kdy je všude bílo. Mohou znesnadňovat řízení auta, čtení a práci s počítačem. Jejich nepředvídatelný pohyb vyvolává napětí, může zhoršovat koncentraci pacienta a vizuální komfort.
Zákalky bývají někdy drobné - muscae volitantes, které pacient vnímá, ale jsou tak malé, že je oční lékař nedokáže ve sklivci oftalmoskopem najít, a větší, které oční lékař ve sklivci oftalmoskopem vidí.
Možné příčiny vzniku sklivcových zákalků
Sklivcové zákalky vznikají takto: sklivec je složen z jemné sítě vlákének. Objevují se, pokud je sklivec namáhán, jako je tomu například u krátkozrakých osob, kde se oko prodlužuje vlivem vady v předozadní ose, či po úrazu oka. Příčinou může být také infekce či zánět oka a dokonce i operace oka. Vážným signálem jsou zákalky, jejichž příčinou je odchlípení sítnice. Také stárnutím dochází k smršťování a zhuštění sklivce - vlákének a jejich kondenzaci do většího zákalku a ve zbytku sklivce k jeho zkapalnění (tzv.syneresis). Ve stáří také někdy dochází k separaci sklivce od zadní stěny oka (PVD), zkolabovaná struktura sklivce se tak dostává dále od silnice a začne být promítána na sítnici z větší vzdálenosti.
Onemocnění je subjektivně nepříjemné, ale objektivně zcela nezávadné. Každopádně při jakémkoliv objevu nových zákalků či při zvětšování jejich počtu by měl být pacient vyšetřen očním lékařem, zda se nejedná o odchlípení sítnice čí jiné oční onemocnění.
Léčba
Oční operativa užívaná k přístupu k zadnímu segmenu oka nazývaná vitrektomie. Podle názoru vitreoretinálních chirurgů pokud zákaly člověku začnou výrazně znepříjemňovat denní činnosti, lze o této operaci uvažovat. Při vitrektomii se odsává sklivec a je nahrazováni fyziologickým roztokem (BSS, Ringerův roztok), který po určité době nahradí tkáňová tekutina, protože oko stále vstřebává a vyrábí nitrooční tekutinu a vytvoří si brzy samo optimální prostředí.
Tato operace není bez rizika (mezi komplikace patří odchlípení sítnice, zvýšení očního tlaku, katarakta).